Domácí výroba
Výroba a zpracování skleněných perliček probíhá tradičně podomácku. Zapojit se musela celá rodina, včetně dětí. Otec nebo děda většinou foukali perle, které se pak musely dál zpracovat. Každá perlařská rodina přísně střežila zejména tajemství stříbření perlí - původně se perle stříbřily roztokem olova a zinku, poté roztokem dusičnanu stříbrného. Roztok se do perlí musel nasávat ústy, což bylo dost nebezpečné. Při polknutí rozotku se chemikálie kapilárami dostaly těsně pod kůži, zreagovaly se světlem a kůže zčernala.
Nastříbřené perle se musely rozřezat na jednotlivé perličky nebo delší dílky, což byla většinou práce babičky. O navlékání perlí na šňůrky nebo o sestavování ozdob se potom starala matka a zejména děti. Každá rodina tak měla "své" ozdoby, které se v detailech odlišovaly od konkurence.
Princip domácí výroby byl zachován i po vzniku firem - faktor objížděl jednotlivé rodiny, zadával jim práci a poskytoval technologii i materiál.
I dnes probíhá velká část práce v domácnostech - zejména foukání perlí, řez a montáž ozdob. Chemická část výroby - stříbření a barvení - se kvůli dodržení všech bezpečnostních a ekologických standardů odehrává ve firmě.